logo_interquality
| 19. září 2017 |
  Hledat
 add Six Sigma
       add Kontakt
   add Home page English

 

 add Six Sigma
       add Kontakt
   add Home page English

 

Top

Top

ČLÁNKY

Neurokoučink aneb cesta z chaosu

 
Při slově neurokoučink mohou být někteří možná lehce zaskočení. Co složitého se skrývá pod tímto názvem? Zdání však klame. Právě tento směr koučování velmi naplňuje zásadu, že v jednoduchosti je krása. Klienti, kteří měli možnost srovnání, navíc přicházejí se zajímavou informací: Tento způsob koučování jim rychle přináší změny dlouhodobého charakteru a díky své strukturovanosti je jim navíc velmi příjemný.
Brain-based přístup neboli neurokoučování představil poprvé David Rock (zakladatel termínu Neuroleadership a spoluzakladatel Neuroleadership institutu) ve své knize „Quiet Leadership“, 2006. Jedná se o způsob rozvoje, který respektuje přirozenou cestu fungování mozku a díky tomu má nejenom dalekosáhlejší a dlouhodobější výsledky, ale mnohem rychlejší je také proces učení. Důvodem fungování Brain-based přístupu je využívání znalostí získaných neurovědným zkoumáním. Můžeme říci, že jde o koučování, které na příslušné, žádoucí změně spolupracuje s naším mozkem.

Na co se během neurovědného zkoumání přišlo a proč koučování funguje?

1. Jednou z hlavních funkcí mozku je spojovat
Hlavní funkcí našeho mozku je nacházet spojení mezi našimi myšlenkami, vzpomínkami, schopnostmi a dovednostmi. Dá se říci, že jsou to soubory, které jsou spojeny v tzv. „mapách“. Každou sekundu vytváří mozek mezi těmito soubory map milion nových spojení. Je to proto, že náš mozek si rád vytváří cestu ven z chaosu a dává informacím řád. Jistě znáte ten pocit, když něčemu nerozumíme, snažíme se na něco přijít, pro něco se rozhodnout. Jakmile se to stane a my si vytvoříme novou mapu, cítíme se příjemně. Navíc se u nás vytváří motivace k nějakému činu. Tento proces tvoření však není vždy jednoduchý a může se nám stát, že se ocitneme při řešení nějakého problému v bludném kruhu. Koučování pomáhá lidem dostat se z tohoto kruhu ven a najít nové řešení, novou cestu.
2. Náš mozek vnímá svět takový, jaký ho potřebuje vidět, nikoliv takový, jaký je
To, co očekáváme výrazně ovlivňuje naše vnímání a následně pak prožívání. Je poměrné známé řčení: „dívá se na svět růžovými brýlemi“, nebo „vidí všechno černě“. Naše očekávání mohou mít na náš život opravdu závažné dopady, jak pozitivní, tak negativní. Je dobré naučit se pracovat se svými očekáváními. Prvním předpokladem je hluboká reflexe sebe sama, tedy svých vlastních očekávání, následně pak lze příslušné reflektované očekávání usměrnit, případně nahradit očekáváním jiným. To může mít významné dopady do našeho prožívání a zpětně pak do vnímání. Měla jsem klienta, který často měnil zaměstnání (cca po 2 – 3 měsících) a už byl z toho unavený, až mírně depresivní. Důvodem neustálých změn nebylo to, že by ho nebavila práce v příslušném zaměstnání, ale „problémy“ s kolegy. Stále očekával nějaký podraz. Pod vlivem tohoto očekávání lehce interpretoval libovolné chování kolegů jako ubližující, i když ve skutečnosti to s ním nemělo vůbec nic společného (např. kolega rychle dodělal společné zadání a odevzdal jej bez konzultace s ním, protože spěchal do nemocnice za manželkou, která náhle při nakupování v hypermarketu zkolabovala) a on to vnímal jako podraz, obcházení atd. Když v průběhu koučování reflektoval jaký vliv na jeho vnímání a prožívání mají jeho vlastní očekávání a naučil se je ovlivňovat, pocítil obrovskou úlevu. Už jeden a půl roku pracuje spokojeně v jednom týmu.
3. Odstranění zarytých myšlenkových map je prakticky nemožné. Vytvoření nových myšlenkových map je naopak velmi snadné
Pokud máte ve zvyku pravidelně se při cestě kolem cukrárny obšťastnit dvěma kusy dortu, je to něco, co jste si pevně zaryli do paměti, je to pevná neuronová sít. A podle toho, jak často se do této situace dostáváte, o to hlubší a pevněji vytvořená mapa je. Tato vyrytá mapa nejde bohužel z mozku smazat. Jde ale přepsat jiným, novým spojením. Způsob, jakým se běžně snažíme odstraňovat svoje (zlo)zvyky je chybný, neboť se snažíme zničit již existující spojení. To ale mozek bohužel neumí. Proto při práci s návyky při koučování vytváříme cestu novou. Toto je proces ve skutečnosti velmi jednoduchý, a pokud se budete dostatečně soustředit jak na proces, tak na jeho opakování, výsledek je úžasný a dostaví se velmi rychle.
S jednou mojí klientkou se nám tak podařilo „odstranit“ prokrastinaci a odkládání náročných věcí na později. Náročná práce se jí tak hromadila a ona se pak ocitala v časovém presu. Snažily jsme se tedy najít jiné, vhodnější spojení, kterým by šlo odkládání nahradit (Nezaměřily jsme se tedy na odkládání a na problém, neboť to by situaci ještě více prohloubilo a posílilo nevhodný spoj). Místo toho si dala za úkol, jakmile přijde další časově náročnější nebo složitější práce, vyřešit to ihned. Vytvořily jsme tak nové spojení – náročný úkol=zpracovat hned. Klientka se tak naučila upřednostňovat a v první řadě řešit náročnější úkoly. Podařilo se nám to a sama byla z rychlosti výsledku a „jednoduchosti“ řešení překvapená.
Jakým způsobem na náš mozek koučování působí?
Existují různé oblasti, jež dohromady způsobují obrovský dopad koučování na náš mozek. Těchto oblastí je několik, my si však zmíníme ty nejhlavnější z nich.
1) Nejdříve si pojďme zmínit Zaměření na pozornost. Dle Jeffreyho Schwartze, jednoho z hlavních vědců zabývajících se obsedantně-kompulzivní poruchou, díky pozornosti udržujeme v činnosti ta propojení mozku, na která se zaměřujeme. Věnujeme-li určitým spojením v mozku dostatek pozornosti, tyto dané okruhy se udržují stabilní, otevírají se a dynamicky ožívají. To nakonec umožňuje, že se nová spojení do mozku pevně zapíší. Neboli, na co se soustředíme, to se upevňuje. Proto se například nedoporučuje soustředit se na problém, ale na řešení. Když se totiž soustředíme na problém, vytváříme si spoustu nových mentálních map souvisejících a točících se kolem problému. Zatímco když se soustředíme na řešení, je mnohem vyšší pravděpodobnost, že vytvoříme nová užitečná spojení zde a že se výsledku dobereme. V praxi se člověk třeba užírá situací, že nemá partnerku. Zabývá se tím, jak tato situace na něj působí, jak se cítí, že ostatní partnerku mají atd. Zkrátka zvyšuje počet svých mentálních map kolem problému. V okamžiku, kdy se prostřednictvím koučování podaří přesměrovat pozornost na řešení, začínají se věci točit jiným způsobem a partnerka se najde, jak ostatně dokládají některé příklady z mé praxe.
2) Dalším velmi efektivním nástrojem, který využívá Brain-based koučování je tzv. Aha moment neboli nápad. Když klient přemýšlí a snaží se přijít na nové nápady, výrazně mění tvář. A podle toho v jaké fázi přemýšlení se pohybuje, podle toho se jeho tvář mění. Zkušený kouč díky tomu ví, kdy má klientovi dát prostor na přemýšlení a kdy uchopit příval energie, která se s příchodem nového nápadu u klienta objeví. Tímto způsobem kouč například může ověřit, zda je stanovený cíl ten pravý. Pokud kouč opravdu využívá tento nástroj, snaží se zachytit ten správný tok energie u klienta a nastavit tak maximum akcí, zaručuje se tím tak značná náročnost na klienta, která zajišťuje velký efekt koučování a opravdu značný posun u klienta.
3) Další důležitá součást Brain-based koučovacího procesu je zaměření se na to, co se klientovi během plnění akcí podařilo, tedy pozitivní sebereflexe. To pomáhá upevňovat žádoucí vzorce. Lidé totiž obecně nejsou zvyklí zaměřovat se na věci, které se jim daří, ale spíše na problémy a negativa. Pozitivní sebereflexe učí klienty vnímat to, co dalšího na cestě k cíli podnikli, co všechno zvládli a splnili. Ačkoliv téměř vždy na začátku sebereflexe mají pocit, že nepodnikli mnoho, zjistíme, že toho zvládli opravdu hodně a vlastě jsou se splněním akce velmi spokojení. To má výrazně motivační charakter.  
Věda nám ukazuje, že můžeme změnit způsob, jakým myslíme. Naše mozky však nejsou stroje. K uskutečnění větší životní změny často nestačí pouze informace a správná motivace. Lidé často potřebují pomoc, potřebují kontrolu, vedení. Nestačí jen mít výbornou myšlenku, vyžaduje to i velké množství úsilí, vytrvalost a dohled. To mi potvrzují i moji klienti, kteří říkají, že bez mého dohledu jako kouče, by změna nebyla tak razantní a rychlá. Velmi jim vyhovuje moje stálá pozornost, žene je to dopředu a povzbuzuje. To proč je změna tak těžká, je dáno stavbou mozku, který je nastaven dvěma základními směry - maximalizovat pocit bezpečí a minimalizovat pocit nebezpečí. Jakmile se máme ocitnout před situací, kdy není jisté, co se stane, je přirozené, že máme strach a tendence se do takové změny nepouštět. Zkusme se ale nad tím zamyslet, zvolit jistotu je sice pohodlnější, ne vždy je to ale ta nejlepší cesta.

Mgr. Veronika Múčková
Konzultant, kouč

INTERQUALITY, spol. s r.o. 

Článek vyšel v příloze odborného časopisu HR managemnt 5/2013 - Trendy firemního vzdělávání

Print Bookmark and Share

Return

media

 

media

 

Zaregistrovat se | Přihlásit se