logo_interquality
| 19. září 2017 |
  Hledat
 add Six Sigma
       add Kontakt
   add Home page English

 

 add Six Sigma
       add Kontakt
   add Home page English

 

Top

Top

ČLÁNKY

Případ zlého manažera

Sbírání fakt a sondování terénu

Pierre byl pomenší hubený intelektuál okolo 35 let, živé černé oči, příjemné vystupování. První výzvou bylo dotlačit jej k tomu, aby vypnul mobil. Trošičku jsem zavrčel, ale nekousnul. Nic moc jsem z něj nevyrazil, poslal mě na obhlídku terénu, chtěl, abych si udělal obrázek sám.

Jeho lidé byli především vyděšení, a kdyby měli víc času, dávno by si našli jinou práci. V jejich očích byl Pierre kruťas. Pokud přistihl asistentku, jak v pátek v osm odchází domů, řekl prý: „To už jdete domů?“ Před boardem se jejich práce nikdy nezastal, klidně je nechal přepisovat roční vyhodnocení osmkrát, zásadně ignoroval narozeniny svých podřízených, narození jejich dětí, nikdy si s nimi nedal dort, společných obědů se většinou neúčastnil a vše bezcitně a zlomyslně komentoval. Nikdy se nesmál ani neusmíval. Zrůda v lidské podobě?

Na další schůzce Pierre vypnul mobil sám, byl zvědavý, na co jsem přišel. Snažil jsem se informace učesat, abych ho nerozdráždil, ale bylo to zbytečné – reagoval velmi věcně. „Soukromý život do práce netahám, přísně odděluji práci a rodinu doma i v kanceláři.“ Snažil jsem se mu vysvětlit, že když jeho lidé tráví v práci tolik času, musí aspoň některé soukromé věci prožívat se svými kolegy, aby měli pocit, že žijí. „Když není sezóna, snažím se povzbuzovat své podřízené, aby chodili domů dřív, ale neposlouchají mě, a ještě si stěžují. Snažím se je rozesmívat, abych rozehřál atmosféru, ale vůbec nemají smysl pro humor.“

Byl jsem z toho jelen, vůbec to nesedělo dohromady. Pokud Pierre vtipkoval, proč se podřízení nesmáli? Pokud jim říkal, že mají jít domů, proč nešli? Je pravda, že oni byli Češi a Pierre Francouz, ale mluvili spolu anglicky a nikdo neměl s tímto společným jazykem větší problém. Mirka začínala být netrpělivá, a já jí k tomu stále nemohl říct nic kloudného.

Vyjasňování stanovisek obou stran „face to face“

Domů jsem šel pěšky, i když pršelo. Asi to bylo dobře - zašel jsem na jedno pivo a vyslechl hádku hospodského s opilým štamgastem, a to mě přivedlo na nápad. Další schůzka se konala za přítomnosti obou stran. Tentokrát jsem musel dávat pozor, aby se do sebe nepustili. Musel jsem si být jistý, že mám situaci plně v rukou. Proto jsem je nenechal mluvit volně, ale donutil jsem je, aby popisovali bez hodnocení co se děje a co to s nimi dělá.

Situace nebyla růžová. Pierre se opět dozvěděl, že se nezajímá o své lidi, že jeho poznámky je zraňují, že se jich nezastane před vedením, že mají práce příliš, a navíc je nechává práci nesmyslně opakovat. Poté, co jsme se ujistili, že si rozumíme, začal (podle mých něžných instrukcí) mluvit o tom, co změnit nemůže nebo nechce. „V našem oddělení bude vždy příliš práce – už kvůli tomu, co děláme. To by se nezlepšilo ani kdybyste odešli jinam.“ K mému překvapení podřízení souhlasně kývali, byla v tom dokonce špetka hrdosti. Pierre pokračoval: „Co se týče toho zastávání se, jsou chvíle, a v našem oboru jich je bohužel dost, kdy jsem na schůzi boardu, předložím jim vaši práci, vím, že je dobrá a někdo z šéfů dostane nápad. V takové chvíli radši kývnu rovnou, protože vím, že stejně prosadí svou a my budeme mít image ochotných a schopných lidí.“ Ozvalo se chápající aha. „Jen by nám pomohlo,“ ozval se statečnější z nich, „kdybys nám vždycky řekl, že jsme pracovali dobře, že to není naše chyba.“

„OK,“ souhlasil a hned pokračoval: „to se právě týká i toho opakování – když vedení chce, aby jim ty čísla nějak vyšla, musíme pracovat tak dlouho, dokud se to nepovede. Předem odhadnout se to nedá, takže to vždycky budete muset párkrát předělávat.“ To se jim nelíbilo, ale neměli co na to říct.

Viník odhalen

Zatím to vypadalo nadějně, ale začínalo být horko. Na zpětnou vazbu o krutých poznámkách se tvářil velmi překvapeně. „Jaké máte na mysli? Můžete uvést nějaký příklad? Nejsem si ničeho vědom.“ Neváhali a předestřeli mu jich asi pět, s plnou parádou. Pierre se začínal tvářit opravdu zoufale. „Já jsem si dělal legraci,“ přesvědčoval je. „Legraci? Vždyť jsi byl úplně vážný, ani ses nepousmál. Jak jsme to měli poznat?“, rozčileně kontrovali. „Víte, mezi mými kamarády se nosí hodně černý humor. Největší frajeři jste, když dokážete říkat úplně šílené věci s chladným výrazem ve tváři, nesmíte hnout ani svalem, ani zvýšit tón hlasu.“ „Pierre,“ prosebně, ale s pochopením zareagovali, „prosím tě, mohl bys vtipkovat míň … nebo jinak?“ „Jasně,“ zasněně vydechl.

Překvapení byli všichni. Trochu zoufale, trochu úlevně se dívali jeden po druhém a čekali co bude dál. Vyjasnění nezájmu o jejich soukromí byla proti tomu prkotina. Rozešli se unavení, klidní, s trochou naděje. Na poslední schůzku jsem šel radostněji. Pierre mě čekal s vypnutým mobilem a radostně mi vyprávěl, jak se v pondělí zeptal lidí, kde myslí, že byl o víkendu. Ukázalo se, že jeden z jeho podřízených měl o víkendu úplně stejný program – zabijačku. Protože jedna z nich byla v Čechách a jedna ve Francii, následovala vzrušená debata typu „a co s tím pak děláte?“

Cestou zpátky jsem si koupil kafe a zavolal Mirce. Ani jsem nemusel, změnu v atmosféře už zaznamenali i lidé z jiných oddělení. Všechno nebylo růžové, ale v obrazu aspoň výrazně ubylo šedé a černé. Těšil jsem se na to, jak si ve Stromovce vyčistím hlavu.

Případ vyřešen aneb co říci závěrem

Lidé se nerozcházejí kvůli velkým věcem, ale kvůli maličkostem, které nejde snést. Platí to v práci stejně jako v partnerství. A přesně jako doma, ani ve firmě není nikdo prorokem. I když je personalista dané firmy odborník na slovo vzatý, bývá pro něj velmi obtížné vložit se do konfliktu dvou (nebo více) kolegů tak, aby to nemělo negativní důsledky pro něj samotného už proto, že zachovat naprostou neutralitu pro něj bývá přinejlepším svízelné. Ne každý problém je tak snadno řešitelný, občas vyžaduje výrazné změny v chování zaměstnanců, k nimž se spíše odhodlají při spolupráci s odborníkem, který nemá vliv na jejich výplatní pásku. Vzdělávací a poradenské firmy totiž nemusí být pouhými dodavateli školení, jsou plně připraveny být partnery při řešení palčivých problémů, které se ve firmě nedaří vyřešit. Dnes už nemusíte jíst všechno, co jste si navařili.

Print Bookmark and Share

Return

media

 

media

 

Zaregistrovat se | Přihlásit se